Runám se uč, 
uč se je číst,
ty mocné, silné znaky ság,
znaky, jež Bolthorn krví psal
a Ódin do skal vyrýval.
Mytologický původ run
Podle germánských pověstí přinesl lidem runy bůh Ódin, když devět dní a nocí visel na ohromném jasanu světa, Yggdrasilu.
Podle víry germánských národů tvořil centrální osu Univerza jasan Yggdrassil. Lidé, jejichž kultura byla úzce spjata s přírodou a jejími cykly,
si představovali strukturu světa v podobě různých úrovní, jež jsou vzájemně propojeny jako větve a kořeny obrovitého stromu, sahajícími dlouhými rameny do jednotlivých mytologických světů.
Podobně jako je tomu u některých dalších kultur, i germánská představa o uspořádání světa je kontroverzní a není bez protikladů. Při zkoumání konstrukce prostoru, ve kterém žily bytosti germánské duchovní říše se tedy nelze striktně a racionálně logicky držet schémat a doktrin struktury systému. Žádné schéma světa starých Germánů si nečiní nárok na absolutnost, spíše naopak.
Neodmítá snahu nikoho z těch, jež mají dostatek odvahy zkoumat jeho struktury a bádat v nich. Strom světa je symbolem univerzálnosti. Spojuje navzájem různé druhy zcela odlišných bytostí a tvoří střed všech jejich světů.
Ódin, nejtragičtější a nejslavnější ze severských bohů, byl odsouzen k temnému truchlivému životu. Těžce na něm spočívalo břemeno moudrosti a předtucha budoucího pádu bohů. Vědom si toho, že vědění lze dosáhnout jedině obětí, pověsil se na větev Yggdrasilu, stromu vědění, a zůstal tak po devět dní a nocí. Tato představa se odráží na kartě Viselce v Tarotu. Tělo nevydrželo takové trápení a Ódin zemřel. Ale díky své nezlomné vůli se opět zrodil a přinesl s sebou vědění ze záhrobí. Odtud také povstaly runy.
Ódin je často zobrazován se dvěma havrany, představujícími účel a paměť. Byli jeho prodlouženým zrakem a sluchem, vznášeli se vysoko nad zemí a neustále rozšiřovali Ódinovu velkou moudrost.
Použití run
S runami se můžeme poradit, kdykoli máme problém a nemůžeme najít řešení nebo odpověď na nějakou otázku. Neřeknou nám sice, co přesně máme dělat nebo jak se zachovat, ale dají nám komentář k situaci, nový pohled na věc. Tím získáme větší objektivitu, jež nám pomůže při rozhodování. Moudrost run je jemnější než prosté „ano“, či „ne“.
Runy nám ale nedají odpověď na všechny životní problémy, ani nám nenapomohou k magickým schopnostem. Ukazují však směr, jakým bychom se měli v životě ubírat. Nepoužívají se pouze pro věštění, ale i k ochraně, léčení, posílení a učení.
Historie
Víra v runy se udržela ještě dlouho poté, co se do severní Evropy rozšířilo křesťanství, a přežila i zákaz používání run, vydaný katolickou církví v roce 1639. Používání runové abecedy se tak zachovalo až hluboko do 19. století. I když byly některé její prvky asimilovány do skandinávských jazyků, od té doby se runy používají výlučně jako pomůcka při věštění.
Runám byl totiž přikládán velký náboženský a magický význam. Runové nápisy se vyskytují na náhrobních kamenech a na pochvách mečů. Pro magické účely měl každý znak svůj vlastní význam, jehož výklad můžeme nalézt v anglosaské Runové básni přeložené do latiny mezi 8. a 11. stoletím. Ještě významnější památkou zmiňující se o použití a stvoření run je báseň Runatál, která je součástí delšího celku, Hávamálu, jedné z písní Starší Eddy. Hávamál se překládá jako Výroky Vysokého.
Slovo runa
Význam slova runa bývá interpretován různě, jednotlivé interpretace si jsou podobné a vždy s sebou nesou trochu tajemnou atmosféru.
Ve staré angličtině znamenalo toto slovo záhadu či tajemství. Význam se zachoval v dnešním archaismu pro šeptání – round nebo rown. Gótské slovo runa tak znamenalo tajný šepot. (Gótština je nejstarší literární jazyk Germánů a řadí se mezi vymřelé východogermánské jazyky. Velmi se podobá severogermánštině, jíž se ve stejné době na severu mluvilo, jazyk tehdejších seveřanů měl však starobylejší stavbu.)
Ve staré němčině slovo runa (raunen) rovněž značí záhadu a tajemství, znamená též šepot. Stará norština zná takřka shodný výraz runar, magický znak. Ve finštině slovo runa označuje jednu báseň národního eposu Kalevaly.
Runová abeceda
Runové abecedy jsou známy jako futharky nebo futhorky. Názvy jsou, podobně jako názvy ostatních abeced, vytvořeny z několika prvních písmen. Latinská abeceda z A, B, C a D, řecká alfabeta z ALFA a BETA … a futhark je nazván podle znění prvních symbolů, tedy F, U, Th, A, R a K. V pozdějších dobách se začátek řadil odlišně, a to jako F, U, Th, O, R a K.
Rozlišovat můžeme zhruba tři základní proudy
Starší Futhark – 24 znaků (germánský futhark prostý)
Mladší Futhork (vikinský) – 16 znaků
Anglosaský Futhork – 33 znaků
Na okraj je možné zmínit armanenský futhork, který vytvořili pro svou potřebu nacisté za druhé světové války. Hákový kříž tvoří dvě překřížené runy Slunce – Sowulo (Sieg). Nacisté spojili runovou magii s temnotou, i když ve skutečnosti je svatou vědou, která učí znát a prakticky upotřebit veškeré univerzální zákony.
Poněkud stranou stojí pětadvacátá runa Wyrd, prázdá runa osudu, s velmi nejasným původem a jen nemálo jasnějším účelem a posláním, neboť zmínku o ní nenalézáme ve všech pramenech…
Wyrd je pavučina osudu, kterou spřadájí tři pannenské norny (sudičky) sedávající u kořenů Yggdrasilu.
Urd („Osudová“) zastupuje minulost,
Verdandi („Stávající“) přítomnost a
Skuld („Co musí být“) budoucnost. Jejich rukama prochází vlákno wyrdu a pokaždé, když se přetrhne někdo zemře.
